Jdi na obsah Jdi na menu
 


pm.jpg

 

koruna-na-sochu-panny-marie.jpg

korunka-na-jeziska.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Socha Panny Marie

Ochránkyně města  

 

   Socha Panny Marie vyřezaná z lipového dřeva pravděpodobně v roce 1500. Původně byla majetkem soukromého majitele, který ji za třicetileté války ukryl před zničením ve skále (nad Pušovým splavem). Kus skály se odlomil a sochu našla Marie Dobrotová (lat. Bonaventurová), dcera bednářského mistra a městského konšela Jana Dobroty.
     Marie sloužila ve dvorci Vorlechu u Anny Salomeny baronky Žďárské. Anny Salomena byla manželka Jana barona Žďárského Srnovce z Varvažova (někdy psaný z Srpovec nebo Strunovec z Varvařova) u Ústí nad Labem. Baron - svobodný pán Jan byl v letech 1622 - 1630 městským písařem. Jeho syn Jan ml. byl městským písařem v letech 1656 - 1668.

        V době války byla města i vesnice vystavena drancování císařských (katolických), saských a švédských (protestantských) vojáků, kteří vymáhali peníze (výpalné) a potraviny. Pokud občané neměli peníze a jídlo, vojáci město vydrancovali, vypálili a obyvatele vyvraždili, pokud občané neopustili město již předtím. To hrozilo i městu Dvůr Králové nad Labem.

A tehdy se podle tradice stala událost zachránění města:
      Dne 9. 11. 1646 uložil švédský generál Wittenberg městu vysoké výpalné, které mělo být vojenským poslům zaplaceno do 14 dnů. Několik obyvatel opustilo město, ale většina se postavila na odpor a město chtěla bránit. Ve své tísni se obrátili o pomoc k Bohu a rozhodli se konat pokání a dobré skutky. Děkan Vojtěch Cassius vyzval  ke konání prosebného procesí kolem města.
     Druhého dne  vyšel  průvod z kostela a zastavoval se u jednotlivých křížů a soch, kde se věřící modlili k Bohu a Panně Marii za záchranu města. Průvod obyvatel zatáčel po cestě k Vorlechu, kde spatřili spěchající dívku Marii Bonaventurovou (Dobrotovou). V rukou nesla do plátna zabalenou sochu.
      Došla k průvodu, sňala plátno a ukázala všem účastníkům sochu Panny Marie. Na dotaz děkana, odkud nese tuto sochu, odpověděla, že ji našla v odlomené skále u Labe a donesla do dvorce ve Vorlechu. Tam ji měla ve své světnici a před ní se modlila. Přítomní pochopili přinesení sochy jako povzbuzení, vzali ji a postavili na dolejší most k Žírči. Tam chodilo nejvíce lidí a každý, kdo přecházel přes most, se modlil za záchranu města.
    21. listopadu 1646 zvítězili Švédové nad císařským vojskem u Jaroměře. Válečná vřava a kanonáda byla slyšet až ve Dvoře Králové. Strážní na příkaz purkmistra uzavřeli městské brány a muži obsadili  hradby. Ženy a děti se ukryly v kostele, kde se modlily za záchranu.
     Do vypršení lhůty zbývaly ještě dva dny, ale měšťané předpokládali,
že vojáci přijedou ještě ten den (21. 11.). Zanedlouho se blížila k městu vojenská četa v čele s hejtmanem. Nebyl vpuštěn do města s tím, že zbývají ještě dva dny lhůty. Popuzen odporem měšťanů, rozhodl se hejtman s vojáky objet hradby a zjistit, kudy by mohli vniknout do města. Dojel k dolenímu mostu, kde se mihla dívka, která mu zmizela z očí. detail-sochy-panny-marie.jpgHejtman si uvědomil, že se před sochou Panny Marie modlila za své město, vytrhl šavli a ze vzteku sekl do sochy, kterou rozpůlil. Na město padla v tu chvíli tak hustá mlha, že mezi vojáky nastal zmatek a hejtman upustil od obléhání města. Se svými vojáky prchal přes Žíreč k Jaroměři. Marie, která ze svého úkrytu v křoví viděla zběsilý útěk Švédů, vzala rozťatou sochu a po příchodu k bráně žádala o vpuštění. Obránci, přestože poznali její hlas, zdráhali se vpustit ji dovnitř. Domnívali se, že ji vojáci donutili, aby je dostala lstí do města. Teprve po vylíčení celé situace, byla na prosbu rodičů a příkaz purkmistra otevřena městská brána a Marie vešla se sochou za hradby. Uvnitř vyslovila to, co si všichni přáli, že na přímluvu Panny Marie zachránil Bůh naše město.
     Socha byla spravena a z vděčnosti přinesena do kostela sv. Jana Křtitele. Obyvatelé Dvora Králové pak při slavnostní bohoslužbě slíbili, že tento den budou slavit jako svátek a že alespoň jeden člen rodiny půjde ke svátosti smíření (zpověď) a eucharistie (přijímání).
   
Nejdříve byla socha postavena v předsíni, později přidělána na sloup, pak byla přenesena na boční oltář. Marie se o sochu starala, dávala k ní květiny a ušila jí šaty z plátna, ve kterém měla sochu původně zabalenou.
      Pět let po této události, v roce 1651, v předvečer výročí zachránění města, přišla do chrámu neznámá žena a poprosila Marii, zda by oblékla na sochu roucho, které donesla. Po jejím souhlasu, podala Marii hedvábný plášť, vyšívaný pestrobarevnými ornamenty. 
Marie se jí zeptala na jméno, aby je mohl děkan zapsat do kroniky. Neznámá paní ji řekla, že je manželkou švédského hejtmana, který sekl do sochy. Byl zbaven hodnosti, za to, že nepřinesl požadované peníze a nevypálil město. A později ho tížilo svědomí za rouhavý skutek, který udělal v jakémsi městě Dvoře v Čechách. Ona se rozhodla zhotovit vlastnoručně tento plášť a přinést ho pěšky do Dvora Králové jako smír a prosbu za odpuštění manželovy viny. Společně se obě dvě pomodlily u sochy Panny Marie a také na mostě. V den slavnosti se hejtmanova žena zúčastnila mše svaté a uklidněna se vrátila domů.
   Darovaný plášť a další šaty, které ušily královédvorské měšťanky během staletí, se dodnes uchovávají.
Jedny šaty na sochu věnovala v roce 1743 také česká královna Marie Terezie. Nové zlatomodré šaty ušila v roce 2001 věřící z farnosti. 21. 8.2009 ušili a věnovali šaty na sochu Panny Marie žáci ze ZŠ Strž a druhé šaty darovali 28. 8.2009 žáci ze spřátelené školy Skuru Skola Nacka ve švédském Stockholmu. Červené a fialové šaty ušila a darovala v roce 2010 (viz fotoalbum) autorka šatů z roku 2001. Tato sada šatů se na sochu Panny Marie s Ježíškem obléká při slavnostních příležitostech.
   V roce 1668 kanovník Václav Bílek z Bílenberka z pověření královéhradeckého biskupa Jana Bedřicha hraběte z Valdštejna prohlásil
kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové významným poutním mariánským místem, kam přicházeli poutníci v procesí zblízka i zdaleka. Poutní slavnosti trvaly po tři dny a zúčastňovali se jich tisíce věřících.
       V roce 1732 za děkana Josefa Rudla byl socha přenesena do zasklené vitríny v nově upraveném hlavním oltáři. Na sochu Panny Marie s Ježíškem byly zhotoveny stříbrné korunky na jejich hlavy. Kolem sochy byla zhotovena svatozář s dvanácti hvězdami a pod sochu přidán půlměsíc (podle knihy Zjevení sv. apoštola Jana: Žena oděná sluncem, s korunou dvanácti hvězd a s měsícem pod nohama. Ap. 12,1.).
     Poslední velké poutní oslavy Zachránění města se konaly 21. 11. 1880, kdy se proti oslavám vyslovila německá část obyvatel města.
      Tradici oslav Zachránění města obnovil děkan Vaněk v roce 1920. Za jeho působení se konaly třídenní slavnostní pobožnosti a divadelní hry.

      V roce 1933 byla v presbytáři namalovány tři obrazy: 1. švédský hejtman seká do sochy. 2. útěk Švédů. 3. Děkovné procesí. Na třetím obraze jsou znázorněni kněží, kteří ve Dvoře působili: děkan Václav Vaněk (1920-1935), katecheta František Kadlec (za děkanem Vaňkem, 1900-1904, 1906-1924) a katecheta František Komárek (v bílé rochetě a černé klerice, 1918-1947).
      Oslavy přerušila 2. světová válka a během následujících let (až do roku 1989) se den Zachránění města 21. 11. připomínal pouze při bohoslužbách. V roce 1959 složila báseň k Panně Marii Královédvorské řeholní sestra Marta Čermáková (Schönstattské hnutí). Báseň napsala ve starší češtině, aby nikdo nehledal novodobý původ. V roce 1968 ji zhudebnil ředitel kůru profesor Josef Žídek. Píseň se každý rok zpívá při mši svaté k výročí události. Od roku 1990 je výročí připomínáno slavnostní bohoslužbou. Po několik let bylo hráno i divadelní představení o této události.
   V roce 1996 se ve dnech 17. - 24.11. konaly oslavy 350. výročí Zachránění města, které zorganizoval administrátor děkanství P. Józef Pleszczyňski. V rámci oslav se uskutečnila slavnostní mše a průvod se sochou Panny Marie po náměstí, za účasti J. Ex. královéhradeckého sídelního biskupa Karla Otčenáška a jeho pomocného biskupa Josefa Kajneka. Socha Královédvorské Panny Marie opustila poprvé od roku 1732 své místo na hlavním oltáři. 

    Na svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí 8. května 2003 potvrdil královéhradecký biskup Mons. Dominik Duka OP. dekretem rozhodnutí svého předchůdce biskupa Jana Bedřicha, že:děkanský kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem je Mariánským poutním místem.

 

 pm-na-moste.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Švědští vojáci přijíždí na most. Hejtman míří meč na sochu Panny Marie, kterou rozsekl.          
Marie Bonaventurová se stihla schovat do křoví.

 

 Píseň k Madoně Královédvorské

1. Královno nebes, Matičko Boží, ve Dvoře Králové stánek svůj máš. 
    Dětem svým bloudícím ve světa hloží, kousíček ráje v něm otevíráš.

2. K milostné sošce ruka se vzpíná, důvěru v lásku svou do duší vlej. 
    Vždyť za nás dovedeš prositi Syna, na srdci laskavém útulek přej.

3. Znáš naši touhu, radost i strasti, o co Tě prosíme, Ty dobře víš.   
    Díků hold chceme Ti v podnoží klásti, Maria pomoz a děti své slyš.

4. Buď naší Matkou v života boji, obracej pohled náš na Kristův kříž.     
    Odvrať co zlého nám na cestě stojí, ukazuj vzhůru a k Bohu veď blíž.

5. S Tebou dnes chceme radostně nésti do našich domovů něco z Tvých krás.   
    Dej ať Tvé ctnosti v nás mohou vykvésti a v duších kraluje Kristus Pán zas.

6. Odkaz svých otců v paměti máme, pod klenbou svatyně slib jejich zněl:  
    Do služeb Královny rádi se dáme, aby lid Mariin k oltáři spěl.

7. Královédvorská Matičko milá, město své prosíme v ochranu vem.   
    Záštitou mocnou jsi vždycky mu byla, zachovej nám mír a chraň Českou zem.

(slova sestra Marta Čermáková 1959 , hudba prof. Josef Žídek 1968)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA