Jdi na obsah Jdi na menu
 


 ZVONY A VĚŽNÍ BYT

      V 16. století byly odlity  4 zvony a zavěšeny na věži kostela svatého Jana Křtitele. Další tři zvony ulity v 17. a 18. století.
      Do roku 1916 bylo na věži zavěšeno 6 zvonů: sv. Jan (1505), Umíráček (1508), Poledník (1540), Dominikal (1519), Činčálek (1668, přelit 1683) a sv. Barbora (1751, přelit 1879).

  zvon-sv.-jan-zv.hruby.jpgZvon sv. Jan (podle patrona kostela sv. Jana Křtitele), zvaný Hrubý (velký). Ulit v roce 1505 Ondřejem Žáčkem z Hradce Králové. Zvon je vysoký 144 cm, váží 3 tuny. Má český nápis: "Letha od narozenie Syna Božieho tisiecziho pietisteho pateho tento zwon slit gest ke cti a chwale Panu Bohu, Pannie Marigi matcze geho, swatemu Ianu i vsse- svaty-. do miesta Kralova Dworu nad Labe-, protoz Pane Gesu Kriste narozeny z Panny cziste zawitey k na- we wssie dobrotiwosti, w tichosti powietrzi. Wuondrzey zwonarz z Hradce.Léta od narození Syna Božího tisícího pětistého pátého tento zvon slit jest ke cti a chvále Pánu Bohu, Panně Marii matce jeho, svatému Janu i všem svatým do města Králova Dvoru nad Labem, protož Pane Jesu Kriste narozený z Panny čisté zavítej k nám ve vší dobrotivosti, v tichosti povětří. Ondřej zvonař z Hradce.
      Tento zvon zvoní k nedělním a svátečním bohoslužbám.

Ondřej Žáček byl významný královéhradecký zvonař, který odléval zvony v letech 1473 - 1510.
      Někdy bývá Ondřej Žáček (+ 1511) zaměňován s Ondřejem Ptáčkem, kopie---znak-ondrej-ptacek.jpgměšťanem z Kutné Hory, který odléval zvony od roku 1473. V letech 1480-1490 byl Ondřej Ptáček cechmistrem kovářů.

 "mluvící" znak Ondřeje Ptáčka. Písmeno W = Wondřej.
 

     

umiracek--vaha-3-q-.jpgZvon Umíráček byl odlit v roce 1508, má výšku 63 cm a váží 300 kg. Má latinský nápis: "Haec campana fusa est ad laudem Dei Omnipotentis anno Domini MCCCCCVIII." Tento zvon ulit je ke chvále Boha Všemohoucího léta Páně 1508.
   Číslo 500 v letopočtu mělo vyjadřovat písmeno D, zde je 5 x C (5 x 100).

Tento zvon zvoní při pohřbech. Dříve se rozlišovaly 4 druhy zvonění umíráčkem: 1) hodinka - zvoní ihned po smrti zemřelého. Pokud zemře ve farnosti kněz, zvoní se velkým zvonem. 2) hrana - zvoní se v den úmrtí v poledne místo poledníku. 3) praepuls, puls - svolával pozůstalé k pohřbu. 4) doprovod, doprovody - zvoněním doprovázel pozůstalé při průvodu na hřbitov. V současné době se zvoní při odjezdu pohřebního auta.

 

polednik-zvany-capek--vaha-4-q-.jpg

Zvon Poledník zvaný Čapek (podle radního Čapka, který zvon zaplatil) z roku 1540 je vysoký 69 cm, váží 400 kg a má český nápis: "Leta Boziho MDXL slit jest tento zwon ke cti a k chwale Bozi za aurzadu pana Pawla Hatahuza skrze ruce mistra Diwisse a Zycha Ha... (nečitelné slovo)". Léta Božího MDXL slit jest tento zvon ke cti a k chvále Boží za úřadu pana Pavla Hatahuza skrze ruce mistra Diviše a Čecha Ha(nuše).
      Zvoní 3 x denně (ráno, v poledne, večer) k modlitbě "Anděl Páně", latinsky Ave (Zdrávas), v Čechách zvané klekání (dříve se při této modlitbě klečelo). Klekání bylo mezníkem k jídlu (snídaně, oběd, večeře).
      Aby děti lépe poslechly volání maminek k obědu a k večeři, opíraly matky svou autoritu o dvě vymyšlené bytosti, kterými děti strašily: Polednici a Klekánici (v slovanské mytologii zlé víly, strašidla).

 

Čtyři zvony zrekvírovány 11.12.1916 na válečné účely:

x Dominikal (Dominical - nedělník, latinsky Dominica = neděle) odlit v roce 1519, výška 100 cm a vážil 1105 kg. V roce 1625 byl přelit a zmenšen na váhu 900 kg.

x Činčálek, zvon z roku 1668 odlit pro kostel Povýšení Svatého Kříže. Přenesen v roce 1683. Vážil 30 kg, po přelití 21 kg.

x Sv. Barbora, zvon z roku 1751. Při zvonění v roce 1878 praskl a byl přelit v roce 1879. Vážil 76 kg.

x Sv. Jiří, zvon z roku 1747, vážil 13 kg a byl zavěšen na sanktusové věžičce.

 

V roce 1933 byly odlity a instalovány na věž dva nové zvony:

x Božské Srdce Páně - sv. Václav z roku 1933 s výškou 83 cm a váhou 900 kg.

x Neposkvrněné Srdce Panny Marie - sv. Terezička, výška 61 cm, váha 400 kg.

Podle říšského zákona o "Shromažďování neželezného kovu" byly tyto dva zvony  odvezeny 23. 4.1942.

 

pole-zvonu-hamburk.jpg

 

 

 

 

 

   

    

 

 

       Mnoho zrekvírovaných zvonů je možné vidět na tak zvaném "Poli zvonů" ("Hřbitově zvonů"- glockenfriedhof) v Hamburku. Mezi nimi jsou pravděpodobně i poslední dva zvony z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem.

    Zvony se odlévají ze zvonoviny - bronzu. Jedná se o směs mědi a cínu v určitém poměru, který má každá zvonařská firma podle vlastní tradice.

   Patronem zvonařů je biskup sv. Paulín z Noly, který se narodil asi v roce 353 nebo 355 u Bordeaux (Bordó) ve Francii v rodině římského senátora.
      V roce 381 se stal místodržitelem v italské Kampánii. Jeho přáteli byli dva významní biskupové: sv. Ambrož a sv. Martin z Tours. Dal si od nich vysvětlit křesťanské náboženství a v roce 389 byl oběma biskupy pokřtěn. Oženil se a s manželkou Terezií měli syna, který brzy zemřel.
      Paulín s Terezií prodali svůj majetek, jmění použili na dobročinné účely a odešli do Barcelony. Tam 25.12. 394 přijal Paulín kněžské svěcení. S manželkou Terezií odešel do Noly u Neapole (v tomto městě je pohřben císař Augustus, 31 př. Kr. – 14 po Kr.) a tam se zabydleli blízko hrobu sv. Felixe z Noly (+260), kterého životopis Paulín později napsal. Jeho žena Terezie zemřela asi v roce 400 a on žil ve společenství kněží.
      V roce 409 byl zvolen biskupem. Žil chudě, byl proslavený velkou obětavostí pro druhé, pomáhal lidem radou a modlil se za ně. Po vpádu Vizigótů věnoval 20 let odstraňování bídného stavu, který způsobili.
      Napsal mnoho listů a písní s duchovním obsahem. Zemřel 22. 6. 431 v Nole u Neapole.
      Oplakávalo ho veliké množství lidí. Byl pohřben v postranní kapli v chrámu sv. Felixe a kaple mu byla později zasvěcena.
      Jeho ostatky se v 10. století dostaly do Říma a byly uloženy v kostele sv. Vojtěcha (od 11. století sv. Bartoloměje) na Tiberském ostrově. 258. papež sv. Pius X. dal v r. 1908 přenést jeho ostatky zpět do Noly. V českém církevním kalendáři svátek 22. června. Část jeho ostatků se dostala v r. 1942 do oltáře v kostele Nejsvětější Trojice v Chrasti u Chrudimi. Po zrušení oltáře byly ostatky uloženy na biskupství v Hradci Králové. Odtud byly ostatky biskupem královéhradeckým Dominikem Dukou OP. uloženy 16.9.2007 do oltáře v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem.
      Podle legendy byl sv. Paulín z Noly prvním křesťanským zvonařem. Začal odlévat zvony, protože ho k tomu inspirovaly malé květy zvonků. Viděl jejich tvar a slyšel jemné cinkání. Napadlo ho zhotovit podobný nástroj k Boží oslavě.
      Sv. Paulín ve skutečnosti zvony neodléval, ale byl prvním, kdo je používal k ohlašování mše.

 

 

 BYT VE VĚŽI

   severní chodba, ochoz kolem bytu pověžného                      

ochoz.jpg

 
     První zápis o věži kostela pochází z roku 1431. Za 19 let později, v roce 1450, přepadli město Slezané a vypálili ho. Při tomto vpádu vyhořel i kostel, který byl později obnoven.
      Původně nízká věž byla v roce 1644 zvýšena o jedno patro, na kterém byl postaven krytý dřevěný ochoz s bytem pověžného (hlásného). Věž kostela začala sloužit jako strážní hláska.
      V letech 1893 - 1901 byl kostel i s věží regotizován a věž byla v roce 1893 zvýšena o další patro, ve kterém byl umístěn nový byt pověžného.  

       V místě původního bytu pověžného byl v roce 1894 umístěn hodinový stroj.  V roce 1875 byl do bytu pověžného zaveden telegraf a v roce 1895 byl instalován telefon, který spojoval pověžného s dřevěnou hasičskou zbrojnicí u kostela. Zděná zbrojnice byla postavena  v roce 1897. V roce 2010 byla přestěhována.
      V roce 1901 měl být postaven ze západní strany věže výtah, se vstupem v každém patře věže. Pro nedostatek finančních prostředků nebyl návrh výtahu realizován.
       S pověžným spolupracovalo pět zvoníků, kteří s ním zvonili ke mši svaté a dalším svátečním příležitostem.
      Čas oznamoval pověžný tak, že tloukl počet hodin dřevěnou palicí na zvon Poledník. Potom z ochozu zatroubil na roh, ohlásil počet hodin a zazpíval tento text:Odbila dvanáctá hodina, chval každý duch Hospodina. Dones vodu, uhas oheň, aby nebyl městu škoden." Tento text obměňoval aktuální hodinou. 
      Prvním pověžným se stal Václav Thor (*1623), pověžný katolického vyznání. Zápis o jeho službě je z roku 1651, kdy mu bylo 28 roků a službu pověžného vykonával od roku 1644. S ním bydlela na věži jeho manželka Anna (*1629) a jejich syn Tobiáš (*1651), který měl šest měsíců. Tobiáš Thor stal pověžným po svém otci Václavovi.
      V roce 1700 nastoupil do služby pověžného Josef Trnka, městský pověžný a kostelník. Ve funkci městského pověžného a kostelníka ho vystřídal jeho syn Josef Trnka a po něm vnuk František Trnka (*1796, + 30.5.1834), který byl poslední z této rodiny. Jeho dceru si vzal v roce 1850 Josef Psotnička, který byl oficiálně posledním pověžným.
      V roce 1894 bylo zrušeno odbíjení hodin a Josef Psotnička byl Městskou radou jmenován kustodem (správcem) nově založeného muzea. Strážní služba byla zrušena v roce 1919. Pověžnému dál zůstala funkce kostelníka a zvoníka. Na místo svého otce Josefa nastoupil jeho syn František Psotnička (*1872, +23.6.1940). Kustod muzea 1920-1934. S pomocí historika Antonína Schulze rozšířil sbírky muzea z 82 čísel na 2400. V roce 1930 se Psotničkovi z věže kostela odstěhovali. Pověžný František Psotnička hlídal město před požáry a proto rozuměl i hasičské práci. Po odchodu z funkce pověžného "Založil Hasičskou župu a Hasičský spolek podpůrný. 37 let byl velitelem hasičů. Jeho zásluhou byla u kostela postavena nová hasičská zbrojnice. Pohřeb se konal ve středu 26.6.1940 v kostele sv. Jana Křtitele." (Královédvorské noviny 29. června 1940).

      Po Psotničkových se v roce 1930 do bytu nastěhoval Prokop Zmrzlík s manželkou Ludmilou, kteří zde bydleli se sedmi dětmi. Dvě dcery později zemřely, přesto zde do roku 1945 bydlelo v jedné místnosti sedm osob. Se službou kostelníka a zvoníka pomáhal svému otci jeho syn Václav Zmrzlík (*1929). Pan Zmrzlík užíval byt zdarma a za to staral o údržbu hodinového stroje a zvonů. Pracoval jako zámečník na Tešnovské přehradě v Lese Království.
      Od poloviny dubna do 5. května 1945 se stal ochoz hlídkovým stanovištěm německých hlídek. Po skončení druhé světové války se rodina Zmrzlíkových z věžního bytu odstěhovala v červenci 1945.
  Prokop Zmrzlík byl posledním pověžným ve Dvoře Králové nad Labem.

    

skrin.jpg

 

Nábytek, který rodina pověžných používala, byl v roce 1982 odstěhován z věžního bytu do Městského muzea Kohoutův dvůr. Od května 2012 jsou v bytě vystaveny repliky nábytku, které zhotovili klienti v chráněných dílnách Charity.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


    
  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA