Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pankrác Borč, Václav Hanka, Josef Linda

Pankrác Ignác Borč (Pancrat Ignatz Borcz) * 1.3.1791 p.-p.-i.-borce--barva.jpgDvůr Králové nad Labem, + 3.1.1824 Kuks. Narodil se v domě č. 27 (dům zdědil jeden z bratrů). Otec David Borcz, matka Marie Borczová. Dožila v domě č. 26 u Hradišťské brány (dům se sochou sv. Václava, který zdědil druhý bratr. Zemřela 12.4.1824 ve věku 77 let na neurózu.  Borčovi měli ještě dva syny: Josefa (manželka Terezie) a Františka (manželka Zuzana). 
      Pankrác Ignác byl pokřtěn kaplanem Františkem Peikrem. Absolvoval městskou školu ve Dvoře Králové a vystudoval gymnázium v Hradci Králové. Po studiu teologie v Hradci Králové roce 1814 byl Pankrác vysvěcen na kněze a stal se kaplanem ve Dvoře Králové. V Catalogus cleri diocesis Reginaegradecensis (katalog kněží diecéze královéhradecké), je na rok 1818 v oddílu Catalogus alphabeticus locorum (místní abecední katalog) uvedeno: Pankrat Borz, Aulo-Regiae, Bohemus, pres. 1814 (Pankrác Borč, Dvůr Králové, Čech, presentován = ustanoven 1814). V roce 1821 se stal farářem administrátorem farnosti sv. Bartoloměje v Lanžově a zároveň fundatistou (= varhaník, fundatista hospitali Kukusii) v hospitalu (nemocnice) a v klášterním kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu. Jeho hospodyní se stala paní Anna Menzelová (+ 1824) ze Dvora Králové. Do Kuksu přešel P. Borč nastálo v roce 1823 jako špitální a klášterní kazatel u Milosrdných bratří (Hospitální řád sv. Jana z Boha, OH). Převorem kláštera byl Alois Fiedler (převor z lat. prior = první, představený u Milosrdných bratří a některých jiných řádů). Milosrdní bratři přišli do Kuksu v roce 1743.
      Za svého působení v Kuksu přišel Borč na finanční podvody v hospodaření kláštera a oznámil podezřelé nakládání s penězi na biskupské konzistoři v Hradci Králové, která začala vyšetřování. Během vyšetřování za několik týdnů Pankrác Borč náhle onemocněl.
      Nemoc se rychle zhoršovala a tak 8.12.1823 napsal testament (poslední vůle). K napsání testamentu si dal zavolat jako svědka svého přítele prokurátora Jana Kněžáčka s manželkou Kateřinou. Univerzální dědičkou určil svoji hospodyni Annu Menzelovou. Za svého života Borč několikrát tvrdil, že on sám našel rukopis královédvorský a měl z kobky několik listů rukopisu ještě před rokem 1817. popis-a-portret-p.borce.jpg 

   V pozůstalosti Pankráce Borče bylo 1. vydání knihy: RUKOPIS KRALODWORSKÝ, vydán od Wáclawa Hanky w Praze u Bohumila Haze a Jos. Krause 1819. Na jeho přední stranu si Borč napsal: "Ego inveni." (já našel).  Tento dlouhý zápis byl notářem v soupisu Borčova majetku zkrácen: Rukopis Králodworský, Ego inveni Hanka, Prag 1819. Z tohoto zkráceného zápisu někteří usuzovali, že slova "Ego inveni" se vztahují na Václava Hanku.
   Kateřina Kněžáčková vypověděla do protokolu, že P. Borč několikrát říkal jejímu manželovi: "Ten člověk (Hanka) stal se nálezcem tohoto rukopisu šťastným, já se také mohu státi šťastným, za tisíc dukátů nedám tento pergamen pryč."
      V pozůstalosti Pankráce Borče nebyly listy pergamenu, které vlastnil, zapsány ani nalezeny. Pravděpodobně je uschoval Jan Kněžáček, nebo je převzala Borčova hospodyně Anna Menzelová.
   Pater Pankrác Borč zemřel v kukském špitálu na vodnatelnost plic ve věku 33 let.
   V knize Václava Petery (1892-1964) Géniové církve a vlasti je tento zápis: "Pankrác Borč, fundatista v Kuksu, nar. Králův Dvůr n/L. 1791, vysv. 1814, +  3/I.1824, přispěl hlavně, že rukopis Králodvorský šťastně nalezen."

       Současníkem patera Borče byl malíř znaků František Emanuel Rentz (* 9.2.1176 Praha, + 13.6.1843 Praha), který žil v Praze, ale znal Kuks, odkud pocházel jeho otec Stanislav Kazimír Rentz (*25.4.1748 Kuks, + 14.4.1779 Praha), vynikající rytec a malíř. Františkův děda Michael Heinrich (Jindřich) Rentz (1698-1758) přišel z Německa do Kuksu jako dvorní rytec Františka Antonína hraběte Šporka (1662 - 1738).

 

Václav Hanka se narodil 10. června 1791 v Hořiněvsi u Hradce Králové, vaclav-hanka.jpgzemřel 12. ledna 1861 v Praze. Básník, spisovatel, vědec, profesor a překladatel.
    Narodil se v rodině Václava Hanky, zámožného sedláka a hostinského. Měl 4 sourozence: Jana, Františka, Marii Magdalenu a Marii. Jeho bratr František se v dospělosti přestěhoval do Chrudimi, kde se stal hostinským.
    Václav Hanka mohl chodit do školy pouze v zimě, od jara do podzimu pásl stádo ovcí a to až do svých 16 let. Rodiče rozhodli, že bude knězem a vystuduje teologii. V letech 1804 - 1809 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, kde byl jeho spolužákem Jan Sklenčka a Pankrác Borč ze Dvora Králové. Od roku 1809 studoval Václav Hanka filosofii na Karlově univerzitě, která byla nutná ke studiu teologie.
     Na Karlově univerzitě se seznámil s Josefem Dobrovským a jako první použil jeho český pravopis. Začal vydávat tiskem své písně a "Noviny a Prvotiny Vídeňské". Jeho české deklamace, které pořádal na univerzitě, přitáhly mnoho spolužáků. Zajímali se o ně čeští vlastenci, mezi kterými byl i František Antonín hrabě Kolovrat-Libštejnský (1778-1861). Česky se začali učit dospělí i děti ze šlechtických rodin. vaclav-hanka--portret-antonina-machka.jpgVáclav Hanka byl potěšen tímto zájmem a rozhodl se ke světskému studiu. K tomu potřeboval právní odbornost.
   Opustil studium k duchovnímu povolání a v roce 1812 začal studovat práva na Karlově univerzitě. 2. ročník (1813-1814) studoval na univerzitě ve Vídni. Po návratu do Prahy v roce 1815 učil 2 roky na Pražské univerzitě jako soukromý docent. Další působení mu bylo zakázáno.
   Před odchodem z univerzity vydal v roce 1817 pro své žáky "Pravopis český" podle gramatiky Josefa Dobrovského a rozpoutal tak spor mezi jotisty /analogisty/ (i) a ypsilonisty (y), kteří podle původního pravopisu psali y po hláskách C, S, Z. (cyzý-cizí). Další pravopisnou reformu provedl Václav Hanka v roce 1846, kdy vydal knihu Pravopis český. Změnil psaní I a Y, změnil dvojhlásku Au na Ou (saud-soud, auřad-ouřad / úřad, lauka-louka) a v roce 1849 prosadil psaní W na V (Wáclaw - Václav), V na U (mvsevm – museum).
   Václav Hanka ovládal většinu slovanských jazyků a byl nadšeným rusofilem. Podle ruského vzoru psal své křestní jméno Vjačeslav nebo Váceslav Váceslavič. Česky se psal Wáceslaw nebo Wáclslaw. Podle tehdejší módy nosil dlouhý kabát, bílý klobouk a modré kalhoty (spodky). Byl ohleduplný a ochotný. Měl veselou a srdečnou povahu, ve společnosti se bavil a žertoval. Byl velkým ctitelem sv. Cyrila a Metoděje i svého patrona sv. Václava.
    Do Dvora Králové přijel 16. září 1817 na pozvání královédvorského městského písaře a soudce Jana Sklenčky (1793-1837), který byl jeho spolužákem z královéhradeckého gymnázia i pražské filosofie. Sklenčka mu napsal, aby přijel, protože "v kostelním sklípku jsou Žižkovy šípy". Václav Hanka s Janem Sklenčkou navštívil děkana Puše a kaplana Pankráce Borče, který byl také jeho gymnaziální spolužák. Po obědě u královédvorského děkana Jana Puše šli společně do kostelní kobky v přítomnosti dalších tří osob: městský úředník František Tinus (Tynus), městský pověžný a kostelník František Trnka a ministrant Jan Šáfr.

    Na svátek sv. Ludmily v úterý 16. září 1817 v kobce kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové dostal od kaplana Pankráce Borče pergameny, které dostaly název podle místa Rukopis Královédvorský.
    Spor o pravost nebo nepravost rukopisů, který začal již za Hankova života, není ještě ukončen.
 
   Se svým přítelem Josefem Lindou (1789-1834) sehnal v roce 1816 podnájem u pražského tiskaře (faktora) Františka Mádla, který měl krásnou dceru Barboru. Oba mladí pánové usilovali o to, aby se stala jejich manželkou. Ona si vybrala Václava Hanku.

  11. února 1822 si vzal Václav Hanka za manželku dceru svého bytného Barboru Mádlovou. Svatební obřad se konal ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Obřad se uskutečnil na Hankovu žádost, běžně se v kapli neoddávalo. Zápis do matriky napsal V. Hanka vlastní rukou: Waclaw Hanka, bibliothekar ceskeho Narodnjho museum. Barbora rozena Madlovic. Zápisy do matriky vždy zapisoval pouze farář. Proč u Václava Hanky udělal výjimku, zůstává záhadou.
   Svědkem Václava Hanky byl jeho přítel malíř František Horčička (* 29.6.1776, + 5.4.1856) "obraznik a mnestan mnesta Prazkeho." Horčičkovým tchánem byl český buditel, spisovatel, profesor František Martin Pelcl (Pelzel, *10.11.1734 Rychnov n.Kn., +24.2.1801 Praha, pohřben na malostranském hřbitově).
   Svědkem Barbory byl Johann Minich (Jan Minich) faktor, přítel a spolupracovník jejího otce Františka Mádla.
   V roce 1851 nadiktoval Hanka svůj životopis pražskému spisovateli Augustinu Antonínovi Glückseligovi (*19.6.1806 Praha, + 28.1.1867 Praha), kde za svědky své svatby uvedl Františka Horčičku a kněze Josefa Dobrovského SJ (*17.8.1753 Ďarmoty/Maďarsko, + 6.1.1829 Brno), který se svatebního obřadu nezúčastnil. Od Glückseliga tento Hankův omyl opisovali další Hankovi životopisci.
    Profesor, spisovatel Augustin Anton Glückselig psal německy pod pseudonymem Gustav Thormund Legis-Glückselig. Napsal také životopis svého učitele jezuity Josefa Dobrovského, přezdívaný "modrý abbé". A. A. Glückselig je pohřben na malostranském hřbitově. 

   Václav Hanka byl od r. 1819 archivářem a kustodem (správcem) historických sbírek Vlasteneckého (Národního) muzea za 80 zlatých ročně. Bibiotékářem (knihovníkem) se stal v roce 1823 za plat 600 zlatých ročně.

Roku 1851 oživil Václav Hanka teorii Františka Palackého o husitském hesle Pravda Páně vítězí a tvrdil, že ho měl Jan Žižka napsané na praporcích zlatým písmem.

   Václav Hanka byl jmenován čestným členem České společnosti nauk, Ruské university ve Vilně a v Charkově, knihovny v Petrohradě, Společnosti v Moskvě a v Celovci, University v Krakově, Akademie věd ve Vídni, v Římě, v Krakově a ve Varšavě, Společnosti věd Šlevicko-Holštýnské, Meklenburské, Pomořanské, Zhořelecké, Slezské, Dánské, Oděsské a Záhřebské.
     24. července 1823 (podle ruského kalendáře 12. 7.) car Alexandr I. Pavlovič (*23.12.1777/ 11.12., vládl 1801-1825 + 1.12./ ruský kalendář 19.11.) a carevna Alžběta (Jelizaveta) Alexejevna (princezna Luisa Marie Augusta Bádenská * 24.1.1779, + 16.5.1826 / ruský kalendář 4. 5.) udělili Václavu Hankovi briliantový prsten. Václav Hanka byl nositelem carských a císařských řádů a vyznamenání: ruský car Mikuláš I. Pavlovič (* 6. 7. /rus.kal. 25. 6. 1796, vládl 1825–1855 + 2. 3. /18. 2.) ho 10. února 1830 (podle ruského kalendáře 29. 1.) jmenoval do hodnosti dvorního rady s dědičnýmkopie---rusky-rad-sv.-anny.jpg šlechtictvím a nadporučíkem VII. třídy, v r. kopie---rusky-rad-sv.-vladimira.jpg1831 ho car vyznamenal Řádem sv. Vladimíra III. třídy (stuha u krku) a v r. 1846 ho dekoroval Řádem sv. Anny III. třídy (komandér/ nadporučík/ s odznakem na prsou). Hanka obdržel i další vyznamenání: Zlatá medaile Ruska za vědu a umění, Zlatá medaile Rakouska za vědu a umění, medaile od císaře Františka Josefa I. 

    Václav Hanka psal vlastní básně a písně. Jednu z nich "Moravo, Moravo, Moravěnko milá", zhudebnil skladatel Ludvík rytíř Dietrich z Dietrichů (1803-1858). Václav Hanka překládal poezii ostatních slovanských národů. Vydal svých sedm vědeckých pojednání.
   Dopisoval si s polským skladatelem Fryderykem Chopinem (1810-1849), se slovenským evangelickým pastorem Janem Kollárem (1793-1852), který psal česky. Hanka se setkával s básníkem Františkem Ladislavem Čelakovským (1799-1852), s Janem Nepomukem Škroupem (1811-1892) hudebním skladatelem a ředitelem kůru u sv. Víta na Hradě.

    Po smrti Josefa Dobrovského (+1829) nastoupil Václav Hanka jako učitel do Lužického semináře v Praze, kde působil až do konce svého života. Působil také jako profesor češtiny a slovanské (ruské a polské) literatury na Karlově univerzitě.
   V revolučním roce 1848 projevil velkou osobní odvahu a šel bojovat na barikády. Stal se velitelem pluku Svornost.
   V roce 1858 byl Václav Hanka obviněn v německy psaných pražských novinách "Tagesbote aus Böhmen", že Rukopis královédvorský je falsifikát a Hanka je padělatel.
   Tato první zpráva byla a je stále opisována. Hanka dal vydavatele novin Davida Kuha k soudu pro urážku na cti a 25.8.1859 soudní spor vyhrál. Kuh byl odsouzen na dva měsíce do vězení a zaplacení soudních poplatků. Po odvolání k Nejvyššímu soudu ve Vídni byl Kuh osvobozen císařem. Václava Hanku soudní spory psychicky vyčerpaly a po Novém roce 1861 se jeho život chýlil ke konci. Václav Hanka zemřel na raka (rakovinu) žaludku. Při lékařském ohledání bylo u Václava Hanky nalezeno 105 žlučových kamenů.

 

Pohřební deska Václava Hanky

 

 kopie---parte-v.h.--1-.jpgPohřeb Václava Hanky se konal 15. ledna 1861. U Národního muzea se shromáždilo 20.000 lidí. "Ráno dostavil se do musea vel. (velebný) pán (Bedřich) Landrok s deputací Kralodvorskou, která vyslána byla řádně od obce s úředním kreditivem." (citát z týdeníku Lumír). Bedřich Landrok byl kapalnem a také ředitelem královédvorské školy. V čele královédvorské delegace byla nesena pohřební deska (viz foto). Kolem Hankovy rakve svítilo 200 svíček a 400 pochodní. V průvodu za rakví šel tehdy dvanáctiletý Václav Robert hrabě Kounic (*26. 9.1848, + 14.10.1913) a na polštáři nesl Rukopis královédvorský ozdobený vavřínovým věncem. Průvod v počtu 50.000 účastníků vyšel od Vlasteneckého (Národního) muzea na Václavském náměstí k basilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kde se konal pohřební obřad. Pohřeb Václava Hanky byl první na vznikajícím národním pohřebišti. Václav Hanka zde byl pohřben na vlastní přání, jak napsal dobový tisk: "kdež sobě byl v Pánu zesnulý zaživa vyžádal hrob." Pohřební deska se dávala k oltáři při zádušní mši svaté za Václava Hanku v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové.

   Velký náhrobní pomník dal zhotovit v roce 1863 vlastenecký spolek Svatobor podle návrhu Josefa Mánesa. Na vrcholu náhrobku je symbol spolku: tři ruce držící kruh. Ruce symbolizují spolkové heslo: Pomáhej! Osvěcuj! Pamatuj! Kruh je znamením jednoty a spojení spolku.

Barbora Hanková (*29.9.1800 Praha, + 12.3.1869 Praha) barbora-hankova.jpgbyla dcerou Františka Mádla (+ 9. 5.1840), který pracoval jako faktor tiskárny na starém Městě pražském. Do svého domu vzal v roce 1816 do podnájmu dva mladé pány Josefa Lindu (27) a Václava Hanku (25). Oba se později ucházeli o ruku slečny Barbory. Ona se v roce 1821 rozhodla pro Václava Hanku a to vedlo k roztržce mezi oběma přáteli.
   Josef Linda s Václavem Hankou ukončil  své přátelství. Svatba manželů Hankových se konala ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta na Pražském hradě za účasti mnoha hostů a svědků Františka Horčičky a  Jana Minicha. Ve svém životopise Václav Hanka mylně uvedl, že na svatbě byl jedním ze svědků Josef Dobrovský.  
   Václav Hanka svoji manželku oslovoval Várinko. Manželé Hankovi neměli děti. Ve společné domácnosti s nimi žila Barbořina maminka a sestra. 
      Paní Barbora Hanková přežila svého muže o 8 let a byla pohřbena na Vyšehradě vedle hrobu svého manžela do hrobu, kde byla původně uložena spisovatelka Božena Němcová (1816-1862). Její tělo bylo před pohřbem Barbory Hankové přeneseno do nového hrobu na současné místo u východní stěny vyšehradského hřbitova. Do hrobu Barbory Hankové byla později uložena i její sestra. Portrét Barbory Hankové namaloval Antonín Machek v roce 1826 (A. Machek * 31.10.1775 Podlažice, + 18.11.1844 Praha).

Bystu Václava Hanky v jeho rodném domě vytvořil Josef Effenberger (1815-23.7.1872) podle Hankovy posmrtné masky, kterou odlil italský sochař Giovanni Pellegrini.

 1) dum-vh-3.2011-005.jpgRodný dům (zájezdní hospoda) Václava Hanky v Hořiněvsi z roku 1720.
 2) Reliéf od klempíře Josefa Františka Mencla, odhalen 7.9.1862.  Slavnosti odhalení se zúčastnil Jan Neruda, historik František Palacký, František Ladislav baron Rieger, knihovník Národního muzea Antonín Jaroslav Vrťátko a publicista Karel Sladkovský. Reliéf zadal starosta Hořiněvsi Jan Jedlička (1815-1865).
3) Hankovu sochu vytvořil v roce 1889 sochař Mořic Černil z bílého hořického pískovce. Odhalen 1890, opraven 2013 (foto 2013). 

 

medailon-v.hanky-16.11.2013.jpg

socha-v.hanky-horineves-2013.jpg

 

 

 

 

 

                                                                  

pomnik.jpg

 

Hrob Václava Hanky na Vyšehradě. Pomník z roku 1863.

 

Nalevo hrob Barbory Hankové a její sestry.

                (foto 2012)

         

       

 

hrob-barbory-hankove-a-vh.jpgmezi roky 2006 - 2012 byl ukraden kříž na hrobě Barbory Hankové. Foto 2006 hrob-barbory-hankove.jpg   

 

            

 

 

 

 

 

 

 

 

v.hanka--6.3.2015.jpg

V  roce 1867 vytvořil sochař Antonín Wagner (1834 - 1895) pomník s bustou Václava Hanky. Ta byla umístěna před divadlem Hankův dům. Odhalena 28. 9.1867 u příležitosti 50. výročí nalezení RK. v.hanka--6.3.2015--3-.jpgOd Hankova domu byla v roce 1936 přenesena do Schulzových sadů ve Dvoře Králové. V roce 2005 byl originál busty odvezen do Městského muzea a v roce 2006 nahrazen odlitkem z umělé hmoty, který vytvořil akademický sochař Jaroslav Černý (* 11.10.1950, + 13. 7.2006) ze Dvora Králové nad Labem.

 

Heslo Václava Hanky:    

Národy nehasnau, dokud gazyk žige. 
Magj bytnost gasnau, ale gako zmige cizota se wige. 
Kde proň city hasnau, Duch i sláwa hnige.  
  

Národy nehasnou, dokud jazyk žije. 
Mají bytnost jasnou, ale jako zmije cizota se vije. 
Kde proň city hasnou, Duch i sláva hnije.

 

První část hesla: "Národy nehasnou, dokud jazyk žije" je napsána na medailonu na rodném domě Václava Hanky v Hořiněvsi a na náhrobku Václava Hanky na Vyšehradě.

 

 

josef_linda.jpgJosef Linda * 1789 Nové Mitrovice u Plzně, + 10.2.1834 Praha, zemřel na tuberkulozu, pohřben v Praze na Olšanech. Studoval gymnázium v Plzni a od roku 1812 filozofickou a právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Společně s Václavem Hankou bydlel v podnájmu u tiskaře Františka Mádla. V roce 1816 nalezl ve svém pokoji v Mádlově knize pergamen Píseň vyšehradská. Po studiu v roce 1816 pracoval jako nezávislý novinář a od roku 1818 psal do Schönfeldových Pražských novin. V letech 1822 - 1825 byl knihovníkem v C. a K. knihovně. Od roku 1825 pracoval opět pro noviny.
      Někteří badatelé a odpůrci RKZ považují Josefa Lindu za autora RKZ. Nikdy nebyl podán důkaz o jeho autorství těchto Rukopisů.
      Píseň vyšehradská je napsána na pergamenu, který pochází z 15. století. Josef Linda přiznal, že málo čitelná písmena obtáhl.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA